Ralph Towner

5. 11., 20:00
Anežský klášter

Ralph Towner je hudebním inovátorem propojujícím vrozený talent a skutečnou oddanost umění. Sólový recitál je jeho parádní disciplínou a v prostředí Anežského kláštera navíc nabere výrazný duchovní rozměr.

 

Přestože se interpretační kariéra Ralpha Townera (*1940) pojí především s klasickou a dvanáctistrunnou kytarou, její základ tvoří studium klasické klavírní hry. Towner vyrůstal v hudební rodině povzbuzován k vlastním uměleckým vyjádřením. V mládí absorboval vliv jazzového klavíristy Billa Evanse, který se projevil v jeho interpretačním i skladatelském stylu. Ke klavíru brzy přivzal Towner studium klasické kytary a vybaven interpretačním mistrovstvím na obou nástrojích, otevřen novým vlivům a připraven objevovat nové světy vtrhnul koncem 60. let na newyorskou jazzovou scénu. První zásadnější angažmá získal v souboru Paul Winter Consort, kde jej kapelník inspiroval ke hře na dvanáctistrunnou kytaru, již Towner už nikdy neopustil. Využívá ji ve svých nadžánrových projektech s charakteristickou jedinečností, pro kterou se jeho jméno stalo v podstatě synonymem hry na tento nástroj, zcela jistě alespoň v rámci jazzového světa.

 

Winterův Consort Towner po několika úspěšných letech v roce 1972 opustil spolu se spoluhráči Glenem Moorem, Collinem Walcottem a Paulem McCandlessem, aby se naplno věnovali své nově založené kapele Oregon. V ní rozvinuli jedinečný a avantgardní mix folku, klasických forem indické hudby a jazzem inspirované volné improvizace. Alba Oregonu, zejména ta vydaná v 70. letech, patří k tomu nejdůležitějšímu, co pomáhalo formovat nové výrazové prostředky jazzu. Oregon funguje s přestávkami a s 50% personální obměnou dodnes, Towner stále zůstává jeho klíčovou postavou a autorem většiny repertoáru.

 

Paralelně s činností v Oregonu rozvíjel Towner i svou sólovou dráhu, která je těsně spjata s vydavatelstvím ECM. Počínaje albem „Trios/Solos“ (1972) a prozatím konče aktuální novinkou „My Foolish Heart“ (2017) zahrnuje tato spolupráce neuvěřitelných 26 titulů.

 

Volbou akustické kytary se Towner cíleně odpoutal od světa amplifikace a ve své tvorbě se soustřeďuje zejména na přirozenou dynamiku hry akustických nástrojů (krátkodobý příklon k syntezátoru Prophet 5 v 80. letech budiž výjimkou potvrzující pravidlo). Natáčí kytarově-klavírní dueta sám se sebou (jakkoli klavír z jeho instrumentáře postupně mizí vytlačen kytarou) a jeho tiché nahrávky ze 70. let, jedinečně kombinující kontrapunktickou kompozici a jazzovou improvizaci, vytvářejí protiklad k tehdy populární hlasité hudbě jazzrockové vlny. Seznam hudebníků, kteří se na Townerových albech objevují jako jeho hosté, je obdivuhodný a zahrnuje vedle kolegů z Oregonu takové osobnosti jako Gary Burton, Jan Garbarek, Eberhard Weber, John Abercrombie, Jack DeJohnette, Gary Peacock, Peter Erskine, Bill Bruford nebo Paolo Fresu. V opačné roli hosta nalezneme Townera na nahrávkách Weather Report, Larryho Coryella nebo Egberta Gismontiho.

 

Towner po celou svou dlouhou kariéru neuhýbá z autentické a inovativní cesty, na niž se vydal a zůstává imunním vůči trendům a pravidlům světa populární kultury. Rozvíjí svůj jedinečný styl hry spojený s kompozičním přístupem vstřebávajícím vlivy klasické hudby, lidových žánrů a improvizace. Překypuje stále stejnou vitálností, oddaností hudbě a originalitou. Od roku 1997 jsou skoro všechna Townerova alba výhradně sólová. Stejně tak i jeho letošní deska „My Foolish Heart“ natočená jako pocta Billu Evansovi, vzoru z mládí. A takový bude i Townerův pražský koncert na Strunách podzimu.

CELÝ PROGRAM