Sólový recitál je královskou disciplínou, se kterou si troufnou se popasovat jen velmi dobří muzikanti. Sólový recitál na mandolínu je disciplínou, na kterou si troufnou jen ti opravdu vyvolení. A kalifornský rodák Chris Thile skutečně takovým vyvoleným je.

Mandolínu pozvedl na úroveň nástrojů symfonického orchestru, získal stipendium MacArthurovy nadace – cenu pro hudební génie, posbíral už tři ceny Grammy plus nespočet nominací a hlavně spolupracuje s nejuznávanějšími hudebníky napříč žánry. Vedle svých kapel Punch Brothers nebo Nickel Creek vystupuje s Bradem Mehldauem, Edgarem Mayerem, Yo-Yo Mou a dalšími virtuosy.

Chris Thile je bůh drobných zvuků... superhvězda na svůj nástroj... dechberoucí virtuos...

New York Times

Nejnovější výzvou je pro Thileho právě sólové vystoupení. Samotu na pódiu si částečně vyzkoušel při svých interpretacích hudby Johanna Sebastiana Bacha, které vyšly v roce 2013 na oceňované desce Bach: Sonatas and Partitas, Vol. 1. Jeho nejnovější nahrávací sólový počin Laysongs je však krokem do další dimenze, kde Thile svým neodolatelným způsobem kombinuje Bartókovu sonátu pro housle, třídílnou svitu Salt (in the Wounds) of the Earth (jež byla podle jeho slov první skladbou, kterou napsal s vědomím, že ji bude interpretovat sólově) a duchovní i světské písně z vlastní autorské dílny. Repertoár zdesky Laysongs vytvoří jádro jeho živého vystoupení, ale určitě nezapomene ani na své bluegrassové kořeny, svůdné interpretace témat bebopového guru Charlieho Parkera nebo milovaného J. S. Bacha.

Thile způsobil revoluci ve vnímání mandolíny – nejen tím, že výraznou měrou přispěl k vývoji bluegrassu, ale také tím, že mandolínu vytáhl z jejího žánrového šuplíku a učinil z ní životaschopný nástroj pro nejrůznější styly

Boston Globe